Dělení materiálu plamenem

Výraz autogen už zajisté někdy slyšeli snad všichni čtenáři těchto aktualit, jeho využití při dělení oceli vám objasní následující článek.

Řezání plamenem

Autogenní řezání je druh dělení materiálu za působení tepla. To se děje zpravidla pomocí kyslíko-acetylenového či kyslíko-propan-butanového plamene. Nejdříve se dělený materiál nahřeje, dále proudí kyslík, který nahřátý kov spaluje. Vzniká tekutý oxid železitý, který se posléze mění ve strusku, kterou lze zpravidla odstranit broušením.

Řezat lze nelegované a nízkolegované oceli o tloušťce od 3 do 300 mm běžnými hořáky a od 300 do 2 000 mm speciálními hořáky. Teplota, na kterou je nutné dělený materiál nahřát, se odvíjí od typu oceli a pohybuje se mezi 1 150 do 1 350 °C. Toto probíhá za použití směsného plynu (například kyslík-acetylen), pak se přidá proud čistého kyslíku (s obsahem 99,5 % ) na předehřáté místo, který způsobí spalování materiálu. Díky spalování vzniká teplo, které dále zahřívá kov do větší hloubky na zápalnou teplotu, a tak pokračuje hoření po celé tloušťce. Struska se vyfukuje proudem kyslíku na spodní straně.

Ne vše lze řezat plamenem

• Dobře dělitelné materiály: všechny nelegované, nevytvrzené konstrukční oceli s obsahem uhlíku do 0,3 %, nízkolegované oceli, ocelolitina.
• Dělitelné materiály: oceli s obsahem uhlíku 0,3 - 1,6 %. V těchto případech je nutné materiál předehřát či žíhat.
• Nedělitelné materiály: téměř všechny neželezné kovy jako hliník, měď, chróm, nikl, mangan aj.

.